Přidat názor k článku Napsáno životem

Takže mi podle tvého názoru zůstávají dvě možnosti. Rozvést se, zničit spoustu věcí, které se nám vybudovat podařilo, připravit dítě o otce a sebe o milovaného člověka. Nebo méně razantní: hádat se, ječet, mlátit o zem a brečet, dokud nebude po mém asi na dva dny a pak se znovu hádat a ječet.Věř mi, že je to únavnější než si uklidit sama. Bohužel si nemyslím, že je můj muž vychovatelný. Už jsem to zkoušela. Dokonce jsem v některých případech zjistila, že to nedělá přímo úmyslně. Tak jako já neumím chodit včas nebo říkat ne, tak on je sobec. Má to v povaze.
Nic není Moni tak jednoduché, jak se nám zdá, když to máme lehčí než ostatní. Mám jednu kamarádku, která vždycky říkala: Víš, co, rozejdi
se s ním. Tuhle větu nesnáším. S mou nejlepší kamarádkou si vždycky postěžujem na ty naše druhé polovičky a pak se jedna druhé zeptá: A co s tím chceš dělat? Rozvedeš se? NE. Tak si utři nos a jedem dál, zase taková hrůza to není. Hlavní je, že si můžu aspoň postěžovat, řešit v podstatě nic nechci. Takže máš vlastně pravdu: Jak si to udělám, takový to mám.