Přidat názor k článku Napsáno životem

Semedo, dle mého názoru sis na sebe bič upletla sama. Dospělí lidé spolu komunikují a o práci ve společné domácnosti se mají domluvit. To, že Tys na sebe ochotně nechala navalit veškerou domácí práci je Tvůj problém.

Nemusíš mít starost u nás se to nestane. Na kapající kohoutek nebo rozbité světlo já bych nikdy z principu nesáhla. Jednak si toho všimne dříve manžel a jde to opravit a nebo si zavoláme opraváře. Nějak necítím potřebu zabývat se těmito věcmi.



Jsem také doma na riziku a přesto mi manžel s mnoha věcmi pomáhá. On je teď spíše tím, kdo více pracuje, aby mně bylo dobře. To však neznamená, že ho nechám odřít všechno. Ráno vstaneme a on se ptá co budeme dělat a v jakém časovém rozložení,abychom stihli jít v době mých vycházek ven.

Pracuje na 12 hodinnové směny, tedy ne každý den v týdnu. Já před těhu také dělala 12hodinnové směny. Nemáme potřebu citově se vydírat a čekat, kdy ten druhý udělá to či ono. Domluvíme se. Vím, že některé práce manžel moc nemiluje, tak je udělám já a recipročně on udělá něco jiného. Ale oba si vzájemně pomůžeme. Díky tomu máme spoustu času na své koníčky a na sebe vzájemně.

Až budu doma s dítětem, nepřeberu automaticky celou domácnost. Zůstane to tak, jak to je. O miminko se budeme starat oba, protože rodiči jsme oba. Manžel to vnímá stejně.

Já bych s mužem, který očekává, že budu dělat doma dělat vše, nežila. Na tolik si sebe sama cením, že prostě ne. Toto je MŮJ názor a pohled a nikomu ho nenutím. Ono totiž obyčejně nezůstane jen u těch problémů s úklidem. Tím ta devalvace druhého partnera pouze začíná. Postupem času se na to nabalují další věci. A děkuju o to nestojím.