Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Máme 2 děti, tříletého syna a 20 měsíční dceru. A zrovna nedávno jsme mluvili o tom, že asi navštívíme pedagogicko-psychologickou poradnu. Jen kvůli konzultaci, jestli neděláme někde chybu.
Dcera je v pohodě, ale u syna jsme absolvovali několik nočních hysterických záchvatů. Vždy je řešil manžel, ale u posledního jsem byla sama. Malej se probudil, zašel se vyčůrat a pak to začalo. Křičel, brečel, dupal nohama, klepal se. Z náruče se mi vytrhl, utekl přede mnou za lednici, schoulil se tam a křičel. Zkusila jsem sprchu, vlažnou, studené bych se bála. Nic. Nakonec se mi podařilo odpoutat jeho pozornost, vidíme z okna na vlak a naštěstí zrovna jeden noční jel. A to není vše. Poslední dobou se začíná bát zvuků. Čerpadlo ve sklepě apod. Dokonce ani nechtěl chodit ze schodů, že spadne do sklepa. A vztek. Ne kopání a válení po zemi. Ale křik a jekot, házení hračkami, bouchnutí do sestry. Vím, že má období vzdoru.
Po přečtení článku jsem začala přemýšlet. Je fakt, že mi občas dokážou pít krev a že vybuchnu a zakřičím. Přes zadeček nebo přes ručičku se u nás plácá. Až po několikaterém vysvětlení, ale plácá. Probrala jsem s mužem, jestli by to nešlo zkusit jinak. Moc se mu to nezdálo, ale už tolik neplácá. A já se taky snažím.Ne vždy mi to vyjde, ale začíná se to rýsovat, že by to mohlo vyjít. A možná se obejdeme i bez poradny. Tak děkuji za podnětný článek i diskuzi. A držte nám palce.