Přidat názor k článku Napsáno životem

Tohle jsem četla v Říčanském kurýru (asi tak před rokem ?) a moc mě to pobavilo. Vždycky si na to vzpomenu, když přijdu z práce, doma se všude válí hračky, v kuchyni je neumyté nádobí a předsíň je plná písku z pískoviště. Můj manžel je mužem na rodičovské "dovolené". Vždycky mám tendence mu říct, copak si tu dělal celý den? Ale nakonec to přejdu a uklidím ty hračky, zametu ten písek a nádobí hodím do myčky. Několik let mi trvalo přijít na to, že ty naši mužský opravdu nejsou "ženský". Jinak ten můj je ještě celkem fajn. Když má něco koupit, tak to koupí (sice většinou ve větším množství, než je třeba) a dokonce uvaří prima večeři, kterou mi i ohřeje. Vlastně mám asi štěstí, říkám si, když si vzpomenu na svojí kamarádku, jejíž muž tráví každý den v restauračním zařízení a ona neslyší nic, než to, co celej den proboha dělá, když musí jíst dvakrát za sebou stejnou večeři.