Přidat názor k článku Jak jsem přestala bít své dítě

Schody už jsou naštěstí taky zapomenuté, sice to trvalo, ale vyšlo to. Sklep stále v kurzu není, ale uvidíme. Nejnovější právě bylo, že s ním tatínek musel jít na záchod, protože prala pračka. Dříve jsem měla problém, že mi ji sám zapínal. No snad z toho vyroste.
Ke vzteku. Když ho to čapne přes den, tak ho nechám být. Tedy přesněji ho odnesu do postele a domluva zní, ,,Až se vykřičíš, přijď." A funguje to. On to ze sebe dostane a mě to přes dveře zas tolik nevadí. Ale horší je to v noci. To není často, ale stojí to za to. Nejdelší záchvat manžel neřešil skoro 2 hodiny. A to naštěstí se malej probudil teprve v 9 večer. Ale když se probudí kolem půlnoci je problém. Bydlíme v baráku o více bytech. Vím, že je od nás slyšet hlasitější hudba, natož v noci řev. A rušit okolí nechci. Nehledě na to, že mám strach aby nevzbudil malou. Naposled pomohlo odpoutání pozornosti, snad to vyjde i příště. Je mi jasné, že nám nezbyde nic jiného než vydržet. Ale doufám, že když se zklidním já, bude klidnější i on. Jsem taky vztekloun a už jsem si všimla, že reaguje na můj vztek. Stačí, když ho slyší v mém hlase. Takže jsem dospěla k názoru: zvýšit hlas, ano, ale kontrolovaně. Člověk se opravdu učí celý život.