Přidat názor k článku O lidské důstojnosti

Milá Kateřino,
stejně jako Jarmusha přede mnou si myslím, že téměř všechny ženy tady by mohly svým výprávěním o necitelném a ponižujícím přístupu některých lékařů k pacientům, napsat romány na pokračování. Skutečně, skoro nechtě, vzpomněla jsem si i já na své první vyšetření v nemocnici na gynekologickém stole. Bylo mi 16 a půl, bez jakéhokoliv varování lékaře se do ordinace nahrnulo asi pět mediků, kteří se jali pozorovat spolu s gynekologem mé nejintimnější zóny. Závěr byl korunován vyšetřením prsů, opět jsem jako názorná učební pomůcka posloužila jednomu z mediků já. Dneska by si to mohl dotyčný lékař zkusit, určitě bych se takové aroganci vzepřela ! Ale tehdy, skoro puberťácké tele, jsem ponížením a bezmocí po tom šíleném zážitku jen brečela.
Už jsem slyšela i názor, co bychom my, pacienti, chtěli, když jsou lékaři v Česku tak mizerně finančně ohodnoceni.
Člověku se pak přímo nabízí otázka, proč daný obor studovali, když ne z lásky ke všemu lidskému, z touhy lidem pomáhat? Co jim dává právo brát si za své státem pošramocené sebevědomí rukojmí - bezbranné pacienty ?
Snad se začíná s Chartou práv pacienta, která byla ,aspoň myslím, celostátně uznaná, blýskat na lepší časy. I když asi vždycky bude platit - co doktor, to jiný - lepší nebo horší -přístup k pacientovi. A přístup a hodnoty od lékařů chtě nechtě přebírá i střední zdravotnický personál, takže pak návštěva v takovémto zařízení může být v tom horším případě opravdovým očistcem. Tak nám všem přeju jen ty pozitivní zkušenosti,a vůbec - ideální stav je, když člověk lékaře nepotřenuje ! A to přeju ze všeho nejvíc !!!
P.