Přidat názor k článku Jak si nás našel pes

Před necelými 8 lety mi náhle zemřel táta. Byly vánoce. Manžel, který viděl moje ubrečená a nešťastná kukadla, mi dal ten nejlepší dárek. Pár dní před Štědrým dnem mě vzal do útulku, abych si vybrala to, po čem mé srdce celý život toužilo. Sice jsem měla nejdřív trochu blbý pocit, jako vyměnit tatínka za pejska, ale nebylo to tak. Šla jsem tam s tím, že to bude dospělý pes, on, který může bydlet venku v boudě, protože jsme s manželem byli oba zaměstnaní. Odvážela jsem si tříměsíční štěně, fenku, která měla příliš tenký kožich na zimní pobyt na zahradě, byť v boudě. Co dodat? Je to nejlepší, nejhodnější, nejvychovanější kamarádka, co jsem potkala. Zitra s námi jede na dovolenou. Dává nám tolik přízně a zábavy... A tak se přimlouvám u všech, kdo chtějí pořídít pejska a netrvají na chovné rase, vezměte si hafíka, který nemá svého člověka. Vrátí Vám to nevyčíslitelněkrát!