Přidat názor k článku Na co se mne nikdo neptal...

Ahoj,

na začátku byh chtěla předeslat, že se mi myšlenka domácího porodu ohromně líbí. Pocit, že bych byla doma ve svém prostředí... Po všech příbězích, které jsem si vyslechla o průběhu porodu v nemocnicích, jsem odcházela do nemocnice z hrůzou a strachem, koho tam potkám. Vzhledem k tomu, že miminko mělo být větší a protože jsem se obávala komplikací, překonala jsem svůj strach z personálu a šupajdila do nemocnice. Myslím, že rodit v porodnici je pohodlnější než rodit doma právě v pocitu "bezpečí". Proto nechápu poznámky, že "rodila doma protože je pohodlná", ale na druhou stranu si myslím, že kdykoliv během porodu může nastat situace (dobře, když nenastane), kdy je miminku potřeba podat pohotovou pomoc. Jsou jistě lékaři, kteří tuto pomoc jaksi zameškají, ale v nemocnici je jistě větší pravděpodobnost bezpeční pro dítě při porodu. Já si to alespoň myslím. Na druhou stranu dokážu pochopit, že pro někoho je nemocnice natolik stresující prostředí, že je to pro něj komplikace sama o sobě.
Reakce doktorky při mém přijetí (podotýkám, že v 22.00 - po odtoku plodové vody) byla: Nebojte maminko to zvládnem. V tu chvíli se mi nemocnice přestala zdát tak příšerně cizí. Domluvili jsme se na tom, čemu bych se chtěla vyhnout a co je zase dobré. Takže mě nikdo neholil, prošla jsem klystýrem, celou dobu jsem stála - protože mi to vyhovovalo,sestřička ani nemrkla celou dobu si se mnou povídala, masírovala záda a při porodu držela za ruku a hladila po hlavě (tatínek musel být v práci). Doktorka chodila, radila, nabízela, ale celý porod jsem zvládli až na šití bez jakýchkoliv léčiv. Prošla jsem si nastřižením, ale téměř jsem nevěděla, že se děje. Vzhledem k velikosti miminka to bylo nutné - stejně to nestačilo a ještě došlo k natrhnutí. U porodu jsem ještě měla jednu doktorku, která tlakem na bříško pomáhala miminku na svět. Můj prvni dotaz byl - Je v pořádku ? a potom už jenom pocit úlevy, že to máme za sebou. Mimiško jsem dostala na bříško a celé šití se mazlila. Potom ho šli opucovat a už jsme byli spolu.
Co se týká kojení - řekli mi, že ho musím přiložit co nejdříve a na zbytek si mám přijít sama :). Když byl problém poradili, ale nevnucovali vůbec nic. Stejně jsem se těšila domů - doma je doma. Ale kdybych se měla rozhodovat znovu, šla bych znovu do nemocnice, jen bych se bála že už to nebude takové. Myslím, že v případě porodu doma bych se strašně bála, a to by bylo pro mě horší. Bála bych se komplikací.
Přeji všem maminkám hezké porody ať už v nemocnici nebo doma, to podle toho z čeho mají větší obavu. A hlavně milý a fundovaný personál, protože to je podle mě rozhodující pro to, aby to dopadlo dobře -ať už v nemocnici nebo doma v podobě porodních asistentek.