Na co se mne nikdo neptal...

Tak jsem měla bláhovou a naivní představu, jak řeknu: "Chci porodit doma. (příp. Porodila jsem doma.") a protistrana řekne: "Ano? To je ovšem velmi zajímavé, a proč ses tak rozhodla?" A já budu mít možnost předložit veškeré důvody, argumenty, zkušenosti atd.

Jak to dopadlo, to už myslím víte. Byla jsem shledána nezodpovědnou, bezohlednou, bezcitnou, hledící jen na své pohodlí atd. Bez jakékoliv diskuze. Tedy - diskuze probíhala převážně v tom duchu, že se rozšiřoval počet negativních přívlastků, snášených na moji hlavu. Zajímavé na tom ovšem je, že málokterý kritik si mé články přečetl, takže mě pak docela legračně leckdo napadal za názor, který mám sice úplně jiný, ale on si myslí, že já si myslím něco jiného…občas jsem se fakt dost bavila. A pokud jsem napsala svůj názor, svůj (snad rozumný) důvod, rázem byl konec diskuze.

Nevadí, já jsem tvrdohlavá a své názory bych si ráda obhájila, takže bych ráda vysvětlila to, za co jste mě (a ostatní mámy rodící doma) nejčastěji napadali.

A cože to ta zodpovědnost vlastně je? Je to to, že se sama rozhoduji a ručím sama za následky svých rozhodnutí? Ale vždyť přesně to jsem udělala - rozhodla jsem se a nechtěla jsem případné průšvihy přehrávat na někoho jiného. Na koho taky, že. I když by mnohem pohodlnější (zodpovědnější?) bylo jít poslušně do té porodnice a kdyby nedejbože něco nevyšlo úplně nejlíp, svést to na lékaře, sestry, porodní asistentky, prostředí…

A to je pravda. Bylo pro mě mnohem pohodlnější nenervovat se, jestli už porod začal (a jestli už kvapit do porodnice). Taky pro mě bylo mnohem pohodlnější dělat to, co chci, jak to chci, nemusela jsem se žinýrovat, co si asi personál bude myslet, když budu hekat nebo skučet. A spát ve vlastní posteli…a sprchovat se ve své milé ošklivé oprýskané vaně…a pít svůj oblíbený čaj ze svého oblíbeného hrnečku…a jíst své oblíbené jídlo…a s čerstvým miminkem na břiše si zalézt pod svoji starou dobrou peřinu…

Částečně jo - určitě jsme bezohledné k porodnicím, protože jim ubíráme body.

Ale jinak rodíme doma většinou právě kvůli tomu, že bereme ohled na dítě, na sebe, na tátu… Chceme, aby do narození dítěte nikdo nezasahoval, aby miminko nikdo nepošťuchoval, nehonil ho umělým oxytocinem, po narození ho hned neodnášel od mámy, neměřil a nevážil, když chce ještě odpočívat. Bereme ohled na dítě a na prostředí, ve kterém celý svůj dosavadní život žilo. Bereme ohled na to, že po narození ještě nějakou dobu chce zůstat spojené s mámou pupečníkem. Bereme ohled na to, že je po narození unavené a ocitlo se v naprosto neznámém prostředí. Bereme ohled na tátu, který se chce hned od prvních okamžiků o své dítě také starat.

Ale dbáme. Jen asi jinak, než bývá zvykem (a kde je psáno, co je dobře a co je špatně? Anička neměla po porodu vykapaná očička a neměla vůbec žádné problémy, synovi kamarádky po porodu očička vykapali a měl pořádný zánět). K pediatrům chodíme, jen se možná víc vyptáváme. Taky většinou chceme víc vědět třeba o očkování - což ovšem neznamená, že ho šmahem zavrhujeme.

No to je fakt řádná pitomost… Proč bychom to dělali? Nikdo nemůže vědět, kdy se objeví nějaká komplikace, problém, nemoc. Ale pokud jsme zdravé a komplikace se nepředpokládá, proč bychom nemohly porodit na místě, které si svobodně zvolíme (aniž upíráme jiným ženám možnost rozhodnout se pro jiné místo)? Když bude u porodu zkušená porodní asistentka, dokáže poznat, že porod nepostupuje tak, jak by měl a zavelí k přesunu do porodnice. Ale jinak? Porod je přece naprosto přirozený proces, stejně jako těhotenství, proč s ním tedy chodit do nemocnice - tj. k lékařům, kteří jsou vzděláni spíše pro patologické děje? (NE, opravdu tím nechci říct, že během těhotenství se k lékařům chodit nemá…i když - chodit k porodní asistentce, se kterou pak i porodím, to by vůbec nemuselo být špatné!)

Nad tímhle výrokem asi taky někdo moc nepřemýšlel. Málokterá máma, která rodí v porodnici, si zjistila tolik informací (Sylvie zcela jistě :). Jen vypátrat porodní asistentku stojí zato. Taky musíme dost vědět o průběhu porodu, Apgar skóre taky většinou máme nastudované, s pomocí s dítětem taky nemůžeme spoléhat na dětskou sestru…

Anička opět budiž důkazem, že tohle tvrzení žádný reálný podklad nemá.

A když si vzpomenu na návštěvu porodnice, kde na chodbě na koženkových lavicích posedávali smrkající, kýchající tátové, dědové, babičky, strýčkové…mezi nimi postávaly unavené maminky v nočních košilích, před sebou postýlku s pár hodin starým miminkem…mezi nimi pobíhaly malé děti…případně návštěvy na pokoji, kde jedna maminka kojí, další spí, a k třetí posteli se hrne halasící dav příbuzných…kde je ta úzkostlivá hygiena? Já jsem mohla případné prskající návštěvy odchytit a vyhodit, což maminky v porodnici bohužel nemohou (pokud nemají nadstandardní pokoj, kterých ovšem moc není). Stejně jako si nemohou vybrat spoluležící maminku na pokoji, a to je taky dost důležité - že bych první hodiny a dny se svým dítětem chtěla mít zpestřené neustálou přítomností někoho, kdo mi třeba není nijak moc sympatický…hmm….

Ale to víte, že přemýšlíme. Taky si každý den říkám, že to starší dítě může přejet auto, a přesto ho do školy posílám. Spíš jsme optimistky a věříme, že se nic nestane, věříme, že to zvládneme, věříme svému tělu, svým instinktům. A i lékaři říkají, že porod je z 90% psychická záležitost. Pokud budu nervózní, ustrašená a denně budu myslet na nějaké komplikace, tak asi porod nebude úplně v pohodě - pak ovšem ochotně do porodnice pošupajdím a na porod doma ani nepomyslím.

A já jsem přemýšlela ještě o jednom, pro mě nikoliv nedůležitém hledisku: jsme savci, a pokud někdo vyruší rodící fenu, kočku…jakoukoliv samičku jakéhokoliv savce, porod se dočasně zastaví. (Což je ověřená informace, způsobuje to adrenalin - NE, opravdu to není můj výmysl). A já jsem také savec…takže co se stane, až se budu v průběhu 1.doby porodní přesouvat do nemocnice, převlékat, vyplňovat dotazník (ANO, v naší porodnici se dotazník vyplňuje při nástupu), dohadovat se, že nechci klystýr ani oholit…? Hmmm - můj porod se nezastaví? A když se tedy zastaví, co se bude dít dál? A nemohlo by se NĚCO stát, když se tedy porod zastaví?

Ona všechna pro mají i svá proti.

A jak jinak? Už jsem se na to ptala nejednou, a nedostala jsem žádnou odpověď. Náhodou, moje babičky vypadaly úplně, ale úplně normálně. Měly dvě ruce, dvě nohy, jednu hlavu…vaše ne? Jak jinak byly stavěné? Proč mi na tuhle otázku nechce nikdo odpovědět, fňuk fňuk?!

Následující citáty pocházejí z knihy Matka Země od Michela Odenta a z mého pohledu jsou tak úžasné, že je nebudu nijak komentovat:

"Podíl porodů doma je v Holandsku zhruba 30%. Epidurální anestézii při porodu potřebuje necelých 5% holandských žen a podíl císařských řezů (v celé zemi 10%) je nejnižší v západní Evropě.

V Japonsku, v zemi, v níž je mnoho porodních asistentek, nikdy nevznikly velké porodnice s tisícovkami porodů ročně, což je jeden z hlavních rysů industrializovaného porodu. Průměrný počet porodů v jedné porodnici je zde pět set ročně. Japonsko má nejnižší kvótu perinatální úmrtnosti na světě, s tím, že počet císařských řezů je zde nevelký a počet epidurálních anestézií dokonce ještě nižší než v Holandsku.

Tato srovnání mezi jednotlivými zeměmi nás inspirují k mnoha komentářům a otázkám. Zjevně naznačují, že všeobecně platí, že v zemích, kde se lékaři obvykle drží v pozadí, bývají porody snazší. Jestliže jsou v otázce porodu takovéto rozdíly mezi zeměmi se stejně vysokými životními standardy, pak budou v blízké budoucnosti pravděpodobně vzneseny některé nevyhnutelné otázky. Vědci budou muset brát v úvahu vývoj kulturních charakteristik té které země ve vztahu k tomu, jak se tam rodí děti.

Můžeme se jen divit, proč jsou například ulice v Amsterodamu bezpečnější než ulice v Paříži, a proč má Holandsko nejnižší procento potratů, věznění a těhotenství mladistvých ze všech západních zemí, a k tomu srovnatelně nízké procento drogově závislých osob, přestože se tam volně prodává marihuana a hašiš."