Re: Moje úvaha o porodu doma - několik dodatků

Nejdřív ze všeho děkuji všem za projevenou podporu a přeju hezké Vánoce! :-)))

K dotazům od Lukáše, Věrky...

Nemůžu říct, že by moje předchozí 3 porody byly "3 špatné zkušenosti s porodnicí", ale stejně se mi tam nelíbilo.

Kolik jsem prošla porodnic ? Jako rodička 3x jednu v rozmezí 5ti let, jako návštěva tuším 3 další, a v každé mi něco nesedlo. Kdybych se měla rozhodnout, ve které mi to nesedlo nejmíň, tak se nerozhodnu.
V případě, že PA shledá něco v nepořádku nebo se mi zazdá, že nezvládám a v porodnici to bude lepší, pojedu počvrté do té samé - přeci jen je nejblíž, specializovaná na komplikace, tak ať mají lékaři taky šanci :-))) ...
(Zrovna včera jsem žertem říkala kamarádce, že pokud bych tam musela, tak doufám, že to bude ve stavu bezvědomí, ze kterého se proberu "až po..." ...)

Četla jsem si zde na Rodině, co která porodnici nabízí, co pokládá za nevyhnutelné, a například téměř všechny pražské vyžadují 2. dobu porodní na porodním lůžku, a to je zrovna jedna z věcí, které bych se ráda vyhnula !
Další aspekt jsou oddělené porodní boxy, ale OPRAVDU ODDĚLENÉ, že není slyšet "jak je na tom" maminka odvedle... Hodně maminek, co porodilo doma, uvádí, jak moc jim pomohlo, že mohli manželovi říct: Prosím nemluv, já potřebuju ticho a klid !... často i tmu nebo alespoň velmi tlumené světlo. Přesně si vybavuju okamžik, kdy se najednou nad mýma nohama prudce rozsvítilo, všichni se tam nahrnuli, jedna porodní asistentka "pomáhala hlavičce" v mých intimních partiích, druhá mi tlačila na břicho, a vedle stále doktorka s nůžkami v ruce. Naštěstí si nechala poradit od té "pomáhací" PA, že "je tam místa dost" a obešla jsem se bez násřihu.

Porodnici máme blízko - asi 10 minut jízdy na sáňkách :-))), autem je to o 5 minut delší... Naše auto (vlastně 2 auta) jsou na krátké vzdálenosti spolehlivá, ovšem do Vrchlabí bychom se sotva hnali 120km/hod. Sousedi mají rovněž 2 auta, navíc po Praze fungují sanitky, které by mě stejně dovezli do téhle porodnice, i kdybych chtěla jinam !

Jestli mi budou děti asistovat je dobrá otázka. Řekněme, že to nechávám na vývoji situace. Nepředstavuju si, že mi jeden bude utírat čelo, druhý hlásit, že už vidí hlavičku a do toho ještě budu přebalovat tu nejmenší ! Když mi jejich přítomnost (myšleno v bytě, kde je všechno slyšet) bude vadit, mám o patro níž babičku, o patro výš sousedku, přes ulici kamarádku a jedna kamarádka se za tímto účelem dobrovolně přihlásila, pokud nebude v práci. Ty dvě starší už jsou rozumné natolik, že jim lze říct: teď mě prosím nechte na pokoji a jděte si hrát do pokojíčku. Dokonce i na takovou půlhodinku pohlídají nejmladší sestřičku...