Re: bylo to jinak

Milé maminky, tak jsem si tu trochu pročítala Vaši diskusi a chtěla bych Vám napsat toto: Své první dítě jsem čekala v roce 1993 ve 37 týdnu jsem dostala stahy, zkrátka porod začal, sanitka mne odvezla do nemocnice, doktoři rozhodli, že je zbytečné, aby se dítě "tak brzy" narodilo, cosi do mě napíchali a já zůstala 6 dní v nemocnici na pozorování, v pátek mě pustili domů a já už v sobotu opět rodila, sanitka mě odvezla do nemocnice, a než stačili rozhodnout jestli rodit nebo je to "zase moc brzy" praskla mi voda, byla úplně zelená takže se jelo hned na sál, chlapečka - Pavlíka zachránili - císařským řezem, ale z nedostatku kyslíku je trvale postižený. O tři roky později jsem čekala další miminko, to už jsme měli svoje auto a tak jsem raději zvolila jinou porodnici, než tu naši. Ve větším městě, od nás asi 25 km. S přístupem personálu to zde bylo celkem dobré, ale přesto jsem absolovovala celou tu předporodní přípravu, aniž by se mne někdo ptal jestli chci, když jsem něco namítala omleli několikrát dokola všechny ty obligátní argumenty - dnes už vím, že nesmyslné. Když jsem se šla sprchovat, poznala jsem, že porodní bolesti krásně mírní sprcha, jenže jsem tam nesměla zůstat, musela jsem si jít lehnout, aby mohli monitorovat miminko, v leže jsem bolesti vůbec nemohla vydržet, a ještě několikrát se mi podařilo umluvit sestru a odskočit si do sprchy nebo alespoň chodit. Připomínám, personál byl celkem milý, jen jsem nesměla dělat co jsem chtěla, naštěstí se mi po 5 hodinách narodila holčička - Michalka. Nejdříve ji odnesli pak mi ji už zabalenou přinesli ukázat a pak už jsem ji neviděla, když jsem se ptala sestry řekla, že je mezi ostatními dětmi, že mám odpočívat atd. Další den ráno, ostatním maminkám nosili děti na kojení, mě nic, ptala jsem se lékaře, který přišel na vizitu, ten mi řekl, že za mnou pošle pediatra, nikdo nepřišel, kolem poledního jsem to už nevydržela a šla se zeptat sestry co je s maličkou, sestra právě neměla čas, ale slíbila, že za mnou za chvíli přijde, přišla a i s Michalkou. Pak už jsem ji k sobě dostávala pravidelně a druhý den jsem se od pediatra dozvěděla, že Michalka si mezitím co mi tvrdili, že se nic neděje odletěla vrtulníkem do Prahy na jakési vyšetření hlavy, protože měli z čehosi podezření, nic se ale nepotvrdilo, takže se vlastně nic nestalo, holčička je úplně zdravá. Navíc se ten den uvolnilo místo na pokoji kde mohli mít maminky děti u sebe, a o které jsem při příjmu projevila zájem a tak už jsme pak byly pořád spolu. Michalku jsem kojila 2 a půl roku, za tu dobu měla 2x rýmu a jinak nebyla vůbec nemocná a pevné zdraví ji vydrželo dodnes. V roce 2001 jsem čekala další miminko, dopředu jsme věděli, že to bude zase holčička. Ve 34 týdnu jsem z ničeho nic v noci začala silně krvácet. Okamžitě jsme jeli do nemocnice, té u nás. V nastálém zmatku jsme tak nějak zapoměli, že se to tu trochu přestěhovalo, že porodnice už neni tam kde dřív a zkrátka jsme zazvonili na dveře gynekologie. Zvonit jsme museli několikrát než přišla sestra a bez pozdravu nám vynadala, že když je na druhym konci chodby a že tu nemůže být hned. Manžel řekl, že jsem ve 34 týdnu a silně krvácím, sestra řekla ... "ve 34. týdnu, to už musíte do porodnice", manžel: "ale ona krvácí"! sestra: "no tak já tam pani vodvezu a vy si to vobejděte". Pro informaci - gynekologie, pooperační gynekologie a porodnice jsou za sebou na jednom patře, vše průchozí. V porodnice se mě ujala mladá o poznání milejší sestřička. V toto dobu jsem ještě cítila pohyby. Pak jsme myslím zbytečně dlouho čekali na příchod lékaře. Ten mi dělal dlouho ultrazvuk, pak zavolal dalšího lékaře a pak mi oba sdělili, že dítě už nežije a že jej musím porodit. Později se zjistilo, že se mi předčasně odloučila placenta. Opět mi cosi píchli, ale porod nepostupoval, takže jsem podstoupila další císařský řez v plné anestesii, což jsem tentokrát s vděkem přijala. No, přeberte si to tu všichni jak chcete...