Přidat názor k článku První celostátní setkání rodin domácích školáků

Spíš než o charakter génia či stachanovce jde o přístup k životu. Tedy otázky by asi zněly takto:
Chci se ještě pár dalších let po dosažení školního věku výrazněji podílet na formování dítěte nebo větší část přenechám cizím lidem? Chci, aby vzdělávání probíhalo v reálném životě, kdy je vidět smysluplnost učení na každém kroku? Jsem ochoten dodat dostatek podnětů a motivovat tak, aby dítě samo a svým tempem toužilo poznávat? Chci být aktivní nebo jednoduše nechám odpovědnost na někom jiném?
Jistě s přibývajícím věkem se dítě otevírá světu, střetává se s rostoucím počtem lidí s nejrůznějšími názory a znalostmi a čerpá čím dál více i od nich. Nechť se tak ovšem děje s co největší rozlišovací schopností a moudrostí získanou v přirozeném a zaštiťujícím prostředí vlastní rodiny.