Přidat názor k článku Na co se mne nikdo neptal...

Zdenule, po prvním porodu jsem naprosto šokovaná a rozhodnutá "příště rodit doma", takže jsem si kolem toho zjišťovala nějaké informace. Ne od ČESKÝCH LÉKAŘŮ, kteří s veškerou úctou k nim o porodem doma vědí prdlajs, neb s nimi nemají praktické zkušenosti, ale od ZAHRANIČNÍCH PORODNICH ASISTENTEK, které k porodu doma dochází. V podstatě mi řekly zhruba toto: "V porodnici se vždycky čeká až do vyhrocení situace, a pak se bleskově zasáhne, což my si doma dovolit nemůžeme. Proto u prvních náznaků nějakého problému následuje převoz do nemocnice, kde maminka buď nakonec porodí normálně, nebo se situace vyhrotí a zasáhne se." Taky s sebou mívají kufříky pro akutní pomoc (nějaké léky, pomůcky ke kříšení). Nedávno jsem někde četla rozhovor s holandskou porodní asistentku - vyučující porodní asistenci - a ta říkala, že u nich se obecně považuje hodina jako dostatečná doba na převoz do nemocnice, když asistentka vypozoruje "něco", co se jí nezdá. Docela mě to překvapilo, spíš jsem se setkávala s názorem půl hodiny :o)

Je omyl si myslet, že rodit doma znamená rodit doma ZA KAŽDOU CENU a ZŘÍCT SE PÉČE V LÉKAŘI V PŘÍPADĚ POTŘEBY. Ale co jsem tak zběžně prolítla Sylvy článek, myslím, že i o tomhle psala? :o)

S.

PS: Ačkoli ony asistentky doma rodí (jedna Holanďanka, jedna z Rakouska, jedna z Británie), maminky a miminka jim doma neumírají a do nemocnice se stíhají přepravovat tak, že se komplikace vždy v klidu a pohodě vyřešily.)