Přidat názor k článku Napsáno životem

Jo, jo, Vladane... A ještě jednu věc jsem odpozorovala za mého několikaletého manželského soužití - práh mužské a ženské tolerance vůči okolnímu "bordelu" je zcela někde jinde.

Ne že by chlap vysloveně NECHTĚL uklidit, umít nádobí, vyprat či vyžehlit prádlo. Jen k tomu v dané chvíli jaksi nevidí důvod. Když já naštvaně prohlásím, že v těch psích chlupech a drobcích na koberci se už brodíme po kotníky a tahám vysavač, manžel udiveně zvedne obočí s nevinnou otázkou "Jaké chlupy a drobky?". Pokud nejsem doma, na mytí nádobí dochází tak zhruba po týdnu, když už opravdu není z čeho jíst (recyklovatelné předměty jako např. šálek na kafe není potřeba omývat prakticky vůbec, lze jej používat opakovaně:-). Žehlení prádla je zbytečnost - vždyť se zase pomuchlá...

Ano, chlap je stvoření vesměs líné - dělá jen věci zcela nezbytné. Ale dámy, má to i své výhody! Nebýt mužu, dodnes bychom praly na valše, oprašovaly koberečky smetáčky a zapřahaly koně do povozů. Muži z důvodu své přirozené lenosti vymýšlejí všechny hejblátka a udělátka, aby si zjednodušili život a nám zavřeli pusy:-)