Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Až do večera

Milá Míšo,
chápu Tvůj stav. Neumím se do něj vžít, ale snažím se jej pochopit. Proto mi není jasné, proč se ženeš do takových debat, které Tě nakonec jenom vyčerpají a naštvou.
Trochu mne mrzí, že jsi již podruhé na můj osobní příspěvek nereagovala.
Vědomí blízkého a nečekaného konce je hrozná věc.
Ale na druhou stranu jsi dostala už asi před pár lety nějaký čas navíc (včasnou i když ne stoprocentně účinnou terapií). Je to šance věnovat to nejdůležitější svým blízkým. Já osobně bych se na vzkazy autorům, kteří mne štvou vykašlala.
A k tomu, že nerozumíš, proč lidé marní v práci zbytečně čas a nedělají něco užitečnějšího (necituji Tě přesně). Je to dáno okolnostmi. Lidé jsou rádi, že mají zdroj příjmů, že mohou uživit sebe, své děti, manžela či manželku nebo rodiče, splácet hypotéku, řešit bytovou situaci anebo vůbec mít aspoň na nájem a stravu. Z důvodů vlastní odpovědnosti nemohou opouštět jedno zaměstnání za druhým s nejasnou perspektivou jen pro to, že tam jsou lidé (často i nadřízení) jako slečna Klára. Asi pro to třeba také Jirka psal, že se s něčím takovým v životě setkal a asi to stejně jako Ty nemůže pochopit.
A s tou psychoterapií. Tys ji tu (na Rodině)několikrát různým lidem doporučovala. V tom souhlasím s Boadicelou.
h.