Přidat názor k článku 5 největších chyb v komunikaci s dětmi: Předpokládání

Situaci, kterou popisujete, dobře znám, ale se mnou by to vaší dceři neprošlo.
To je častá odpověď mého mladšího syna (10 let), většinou tím zkoumá situaci.( "Mohl bys?" "Nemohl") Když nemám náladu ho škádlit, tak mu na takovou provokaci odpovídám "dobrá, tak jinak,buď tak hodný a přines to pití, hned" a nebo když vůbec nemám náladu "Koukej upalovat". Většinou se zvedne a přinese to, občas se slovy "zase já, já jsem to dělal včera" a tak pod., ale ne moc nehlas, protože je mu jasné, že by za to mohl dostat přidělenou další práci.
Prostě něco takového jako udělala vaše dcera bych nestrpěla, prostě bych to nepřešla. Starší syn je v také v pubertě, tam to nejde tak jednoduše, má občas záchvat, že něco neudělá (třeba nezamete, to "ON" dělat nebude) Chce to občas hodně taktiky (někdy i se dívat jinam, když třeba přesvědčí mladšího, aby to udělal za něj výměnou za něco jiného), ale když je potřeba pomoct, tak MUSÍ. Základní podmínka je důslednost, tedy není možné, že mu to někdy projde a někdy ne. (Jinak mám také nevastní dceru, teď už je jí 17, když byla mladší a byla u nás častěji, jasně daná pravidla společného soužití byl základ vzájemných zvtahů)