Přidat názor k článku 5 největších chyb v komunikaci s dětmi: Předpokládání

Radko, obávám se, že ani v tomto nebudu s Tebou souhlasit. Taky jsem jezdila s dětmi v kočárku, taky jsem potřebovala občas pomoc. Jenže taky spousta maminek Ti řekne, že ony své kočárky unesou a díky konstrukci kočárků je pro ně lepší ho fabnout a snést sama než 5 minut vysvětlovat, kde se má kočárek správně chytit a nebát se, že Ti dítě při špatné pomoci, ale dobře míněné, vypadne. Spousta maminek Ti také řekne, jak se blbě cítily, když musely odmítnou pomocníka, který byl pak nepříjemný, nebo musela odhánět nějakého moc aktivního. A nebyla jsi svědkem, když třeba v autobuse dítě chtělo pustit babičku s holí sednout a bylo odmítnuto s tím, jen seď, já jedu jen 2 zastávky, tak postojím. Pak jsem dítěti musela vysvětlovat, že pro toho dotyčného je zřejmě mnohem horší si na chvilku sednout a pak vstát, než stát celou dobu, protože má bolavé nohy. Takové dítě to neumí odhadnout a třeba to kolikrát ani nechápe.
Promiň, ale myslím, že je i slušné od toho, kdo pomoc požaduje, si o ni říct. Na druhou stranu má i ten požádaný právo odmítnout a nemusí vysvětlovat důvod. Tak to prostě chodí. Já sama vždy o pomoc žádám, jak v rodině, tak i venku. Ale i odmítnu pomoci, ale nikdy jen proto, že se mi třeba nechce. Ale mohu mít zdravotní indispozici, kdy prostě nemohu a nehodlám to také vysvětlovat. A to učím i děti - pokud někdo požádá o pomoc, pokud je to v jejich silách, mají pomoci, pokud si netroufají, s omluvou mohou odmítnout a nemusí se cítit provinile.
A taky jsem četla, že se stává, že žena chce po svém manželovi, aby jí pomáhal "s láskou". Co to je za pitomost. Já ocením, třeba když vařím a požádám, aby mi někdo z rodiny oloupal brambory, tak to udělají a vůbec netrvám na tom, aby byli u vytržení z toho, že mi vůbec mohou pomoci. Prostě pomohou, i když se jim nechce. Tak je to i s kočárkem v autobuse - požádám o pomoc při výstupu, pokud někdo odmítne, má na to právo, ale ještě se mi nestalo, abych nenašla vůbec nikoho. A že někdo odmítl - bylo to jen zřídka a i tehdy jsem řekla - tak promiňte /ovšem že ne jedovatě/.