Přidat názor k článku 5 největších chyb v komunikaci s dětmi: Předpokládání

Radko,
nevím, jak máš velké děti, ale s puberťáky bys se svým přístupem splakala nad výdělkem a pomoci by ses neočkala ani omylem (nebo možná omylem).
Neumím si představit dospívající dítě, které neustále sleduje, zda maminka nemá plné ruce práce, zda nepotřebuje pomoc. Důvod je jednoduchý: on/ona sám/sama má neustále plné ruce práce, a to sám se sebou. To je ale v pořádku, protože jedním z hlavních rysů dospívání je, že se člověk zabývá sám sebou. Není to ani sobecké, ani nevychované. Je to normální.
Zajímalo by mě, zda ty sama se chováš tak, jak vyžaduješ. Jestli neustále přemýšlíš, zda někdo kolem tebe nepotřebuje pomoc, a když usoudíš, že ano, všeho necháš a hned tam běžíš. Vždyť to ani není možné!
Podle mého názoru říct si o pomoc vůbec není hanba a hodnotu člověka to nijak nesnižuje.
A navíc, v případě, který popisuješ, ani nejde o ŽÁDOST O POMOC, ale o OPRÁVNĚNÝ POŽADAVEK.
J.