Přidat názor k článku Proč nemůže být porodnice totéž co porodní dům

Milá Kláro, jsem hrozně zvědavá, jak budete mluvit po porodu. To nemyslím nijak ironicky. Ta zkušenost je nepřenositelná, nesdělitelná. Sama jsem váhala, kde rodit, poctivě četla tyhle stránky. V prvních chvílích po porodu jsem měla pocit, že jsem si nemohla vybrat lépe, u Apolináře byli všichni moc milí (na porodním sále vážně všichni, snad jen jedna sestřička, mladá a "naučená" mě plácala po zadku jako kobylu - "uvolněte se", dost nespokojená s tím, že nejsem učebnicová - ale to mi přišlo spíš legrační, od té holčičky. Na šestinedělí přístup některých sester o něco horší). Dnes vím zcela jistě: podruhé bych chtěla rodit jinde, tam, kde mi daji větší svobodu a také mi budou umět (ne direktivně) poradit... A nebála bych se nějakých "nedostatečných zkušeností", např. ve Vrchlabí (jen proto, že tam není za den patnáct porodů jako na pražských klinikách). Můj porod totiž vedla hodně mladá lékařka a "zachraňoval" ho starý docent, který se jí pak na chodbě sarkasticky ptal: "Opravdu už jste asistovala, kolegyně?" (A tu větu jsem neslyšela já, ještě "mimo", ale moje matka a přítelkyně.) Takže já bych se propodruhé nebála menší porodnice. (Pokud by tedy těhotenství bylo tak absolutně neproblematické jako poprvé.)
K holení a klystýru: po porodu jsem ho - též na stránkách rodiny - obhajovala. Holení, neholení, vadí mi spíš rutinní provádění nástřihu. Ať si přednosta Živný říká v MF co chce, mně se nikdo neptal, jestli mi může dát klystýr nebo mě oholit. Uznávám, že při abnormální rotaci dítěte bych se možná nástřihu nevyhnula nikde, ale chtěla bych patřit mezi ty 3 procenta žen, které nastřihávají ve Vrchlabí, abych měla jistotu, že to fakt bylo nutné. (Vzhledem k tomu, jaké problémy po nástřihu mám a jak mě jizva ještě dnes po větší námaze bolí, o sexuálním životě ani nemluvím.) Klystýr jsem stejně nepotřebovala (jak píše paní Štromerová a jak jsem četla i v literatuře, porod se často ohlašuje masivním vyprazďňováním - překvapilo mě, že když jsem svojí ošetřující lékařce řekla: "Já jsem stejně byla už snad desetkrát", zeptala se: "Vy jste něco špatného snědla?").
Myslím, že jde především O TO, MÍT MOŽNOST VOLBY a NEMUSET SE S NIKÝM DOHADOVAT.
Překvapuje mě, že tolik let po revoluci, kdy je individualita vzývána až někdy přečeňována, v porodnictví stále vládnou totalitní praktiky.
A ještě k tomu křiku - křičet by měla mít možnost i žena, která si tím VĚDOMĚ ULEVUJE, natož ta, ze které křik vychází samovolně, jak se to při jedné kontrakci stalo mně. A musím Vás ujistit, že tak strašnou bolest jsem v životě nezažila!
Kláro, kdybyste měla chuť, napište mi na mail. Hrozně ráda bych si podiskutovala se ženou, která se chystá rodit a zároveň je lékařka.