Přidat názor k článku Krátká úvaha o "hnědých" dětech

Souhlasím. Máme poloromskou slečnu, skoro patnáctiletou. Je to hrozně fajn holka, veselá, plná života, radostná. V životě nic neukradla...ale přesto když přijdeme do obchodu (ne u nás na vesnici, ale do supermarketu), pověsí se nám "nenápadně" na paty nějaká prodavačka a sleduje, co Zuzka dělá. Je to nepříjemné i pro mě, natožpak pro ni. Dost těžko se potom vysvětluje, že dítě má být hrdé na svoje předky, protože ti mu předali všechno dobré, co v něm je. A je toho spousta! Báječný smysl pro humor, krásné vlasy a oči, pohybové nadání, dar užívat si každého dne a radovat se z maličkostí, láska k přírodě a ke zvířatům, vysoká sociální inteligence,...
Mrzí mě to o to víc, že máme i jiné přijaté dítě, které s krádežemi problém mělo, ale je to "bílé" dítě, a tak ho všichni(učitelé, soc. pracovnice, prodavačky) omlouvali, a měli pochopení. Díky tomuto vstřícnému postoji všech se podařilo, že dítě časem krást přestalo - ale nejsem si jistá, jestli by to takhle proběhlo i u dítěte romského.