Přidat názor k článku Krátká úvaha o "hnědých" dětech

V první třídě měla má dcerka dva romské spolužáky. To ona samozřejmě nevěděla, mluvila o nich jako o Frantovi a Henesce, jen se zmínila o tom, že jsou hodně opálení. Obě děti chodí pěkně upravené a vypadají přiměřeně bystře. Už brzy o nich ale dcerka začala nosit nedobré zprávy - učení jim nešlo, úkoly nepsali, ve škole neprospívali. Paní učitelka určitě zaujatá nebyla a není, je to férová holka. Přemýšlela jsem o tom, kde se stala chyba a došla jsem k závěru, že v rodině. Zatímco já i všichni moji známí se s dětmi učíme, píšeme s nimi úkoly, staráme se o školu, pokládáme prostě vzdělání za něco důležitého, u Romů tomu většinou tak není. Spíš mám pocit, že školu vnímají jako nepřátelskou instituci. Třeba tu jmenovanou Henesku jsme potkali poslední školní týden - byla se svou maminkou. Dcerka se jí ptá: "Ahoj, proč nechodíš do školy?" A maminka se uchechtla:"My už jsme si udělali prázdniny." Obě romské děti musely první třídu opakovat, ale pochybuji, že se u nich něco výrazně zlepší. To by se museli změnit rodiče.