Přidat názor k článku Na co se mne nikdo neptal...

A moje babička, ročník 1919, rodila obě své děti v porodnici. Bylo to na konci druhé světové války. Žila ve městě a rodit v porodnici bylo podle ní nadstandart, taky se chlubila modrobílými plínkami co jí sehnala sestra sloužící za první republiky ve Vídni, to jen tak každý, zvlášť za války, neměl...

A její maminka, ročník 1879, rodila svých šest dětí (babička byla nejmladší, dvě děti zemřely, jedno ve dvou měsících, druhé ve 14 dnech) doma, a to proto, že na nemocnici nebyly peníze a navíc bydleli na vesnici. Vdávala se až po třicítce, a proto si vzala chudého muže, a tak jí nic jiného než rodit doma nezbylo. Protože ale zamlada sloužila roky jako nóbl služebná ve Vídni, litovala toho, tam prostě ty nóbl nerodily doma. To podle vyprávění mé babičky, prababičku jsem osobně nezažila.

Porody matek dnešních matek doma mi znějí nějak divně, to by vyšlo na 50. nebo spíš 60.léta a míň a to byl velkochov všeho, i dětí. I manželova matka (ročník 1929) rodila své děti v porodnici.