Přidat názor k článku Krátká úvaha o "hnědých" dětech

Já se na rozhovor s Terezou Boučkovou dívám jako na rozhovor maminky v těžké situace rozpadající se rodiny. Na některých místech si protiřečí. Některé výroky zcela jistě nejsou namístě. Nevím zda byl rozhovor autorizovaný, spíše si myslím, že ne. A kdyby byl po delší době, s odstupem, že by takový nebyl. Jsem si skoro jistá, že sama Tereza Boučková provedla k tomuto rozhovoru korekci a vysvětlení.

Myslím, že tenhle rozhovor ze všeho nejvíc vypovídá o pocitech člověk v těžké životní situace než že by dával objektivní informace, rady i doporučení.

Neviděla bych to tedy tak černě, jednoznačně a konečně.

Ano, v pubertě se projevuje znovu a často strašně silně citová deprivace prožitá v dětství (snažme se tedy, ať jí děti v naš republice nemusejí prožívat). Také se stává, že v pubertě se adoptované děti "vrací ke svým kořenům". Asi je dobré o tom vědět co nejvíce a dopředu. Pak je pro rodiče snažší to zvládat, nebrat si to osobně atd. Nevím jak a jestli vždycky to jde zvládnout. Nikdy bych to nebrala jako selhání adoptivních rodičů nebo pěstounů. No co ještě napsat. Já věřím, že Tereza Boučková pro ty kluky udělala moc, a že životní dráha, která by je čekala bez adoptivních rodičů určitě není lepší než ta, po které teď jdou.