Přidat názor k článku Krátká úvaha o "hnědých" dětech

Já se na rozhovor s T.Boučkovou také dívám jako na rozhovor maminky v těžké situaci rozpadající se rodiny. Nevím proč to zpochybňujete, ona v té těžké situaci je, takže to prostě přiznává a popisuje. Nevidím nikde že by si protiřečila a myslím, že ani teď by neprováděla korekci.
Máte pravdu, vypovídá o jejích pocitech, nevím proč by informace neměli být objektivní (to jako že si vymyslela, že lítá po soudech, že syn se účastnil vloupání apod?). Jak by tato nebohá matka mohla dávat rady a doporučení, když sama by je potřebovala, to snad po ní nikdo ani nechtěl.

Nechápu jak si to adoptivní rodiče nemohou brát osobně, když se takto nedaří, vždyť těm dětem obětovali 20 let svého života a snažili se co to šlo. Můžou chápat "návraty ke kořenům", ale pokud se projevují takhle (kriminální činností), tak je to asi neuchlácholí, byť by s tím počítali dopředu. Jejich selhání to určitě není, s tím 100pro souhlasím. A také je mi jasné, že bez těchto rodičů by určitě tyto děti dopadli ještě hůř, ale snažte se na to dívat očima pí Boučkové - chtěla děti jako každý jiný, chtěla jim dát max. co mohla, snažila se, obětovala a výsledek - jenom strach, trápení, pocit zmaru a zkaženého života. Prostě geny jsou svinstvo a lidé, kteří by se rozdali, na to škaredě doplatili.