Hele, Pythie, je snad Žinča její dcera? Podle mě, ten, kdo by se měl starat o styky se svými rodiči, je jejich dítě, a ne jeho partner. A nebo budeme věčně v pozici - všechno musí zařídit a zorganizovat ženská, muž to trpně přijme? Opravdu neznám žádný pár, kde by muž prudil ženu - dlouho jsme nebyli u vašich, nepojedeme? Volala jsi mamince a zeptala ses jí, jak se cítí? Zato obráceně to funguje skoro všude. Tímhle komentem jsi mě fakt nadzvedla, a to zejména proto, že jsme zažívali něco podobného. Naše obvyklé rozpravy na téma - mluvil jsi tento týden s vašima? Ne, proč stalo se něco? Nepojedeme k vašim? Ne proč, byli jsme tam před měsícem(o velikonocích atp.)- byly fakt vyčerpávající. Opravdu jsem svého muže k jeho rodičům dovlékala, aby viděli syna, vnuka atd. A to musím říci, že s tchánem absolutně nevycházíme. Pak jsme měli s dědečkem jednu fakt drsnou roztržku (při které na mě řval, ať držím hubu atp.), babička, která je už docela vytrénovaná ve spolužití s agresorem, na mě nakydala trochu špíny, a v tu chvíli jsem si řekla - dost. Už jsem se snažila až běda, stálo mě to spoustu nervů, moji rodiče to nejsou, ať se stará muž. Takže se naše návštěvy omezily na minimum, telefon, jak jsem pochopila, fungoval jen z mojí straně (babičce a dědovi to nějak nejde) a já na to už zvysoka kašlu. A opravdu nesouhlasím s tím, že společenský život v rámci rodiny je záležitost ženské, nevím, proč by si chlap nemohl zapamatovat narozeniny a svátky svých blízkých. Pokud nezapamatuje, jeho ostuda.
Předchozí