Pohlaví působí již před narozením

V průmyslových zemích mají rodiče dodnes sklon preferovat chlapce – tím spíše, je-li to první, nebo dokonce jediné dítě. Tento sklon bývá vykládán působením patriarchální představy o synovi jako udržovateli rodu. Nicméně dnes již není tak výrazný a zřejmý jako ještě před několika desítkami let. Někteří demografové se navíc domnívají, že hodnota dcer pro rodiče bude nadále stoupat – jednak v důsledku budování systémů státní sociální péče a jednak proto, že stále více žen je zaměstnaných a ženy vůbec od života očekávají více než dříve.

Ve Spojených státech a mnoha západoevropských zemích se po druhé světové válce ve středních vrstvách stále silněji prosazovala norma dvou dětí, od níž se rodiny odchylovaly zejména tehdy, když byly obě první děti ženského pohlaví. V Čínské lidové republice se od zavedení pravidla jediného dítěte v rodině, jehož porušení se přísně trestalo, dodnes rodí výrazně méně dívek než chlapců, což musíme přičíst potratům a zabíjení dětí.

V roce 1981 zjistil Oakley pomocí dotazníků, že polovina těhotných žen si přála chlapce, čtvrtina si přála děvče a poslední čtvrtině dotázaných bylo pohlaví lhostejné. U těch se však často ukázalo, že koketovaly s představou chlapce, jen to nechtěly přiznat, aby nepokoušely osud, nebo ze strachu před zklamáním. Když se narodila dcera, 56 % matek s tím bylo spokojeno a 44 % zklamáno. Když se narodil syn, prožívala zklamání pouhá 3 % matek, zatímco 93 % bylo šťastných. Feministka Anja Meulenbelt (1985) z toho usoudila, že „tedy u poloviny dívek je počátek jejich života pro matku zklamáním“. Poukázala přitom na průzkumy, které potvrzují, že matky děvčátek podléhají častěji poporodní depresi než matky chlapců, což má jistě význam pro utvářející se vzájemný vztah mezi matkou a dcerou.

Cowan se svými spolupracovníky navíc (1993) poukázali na některá fakta naznačující, že nastávající otcové, kteří tvrdí, že s dcerou budou naprosto stejně šťastní jako se synem, se klamou, dělají si iluze nebo nejsou upřímní.

Když se charakterizují na základě seznamu vlastností, neliší se budoucí otcové synů od budoucích otců dcer. Dva roky po narození dítěte se otcové synů charakterizují veskrze pozitivnějšími vlastnostmi. Po narození děvčátka se v průběhu následujících osmnácti měsíců častěji rodí další dítě, než je tomu v rodinách s prvorozeným chlapcem. Rodiče s prvorozeným děvčetem se v následujících čtyřech letech častěji rozvádějí než rodiče, jimž se narodil chlapec. Mnohá fakta navíc poukazují na častější výskyt krizí v rodinách s děvčetem a na větší spokojenost manželských partnerů v rodinách s chlapcem.

Matky a otcové se domnívají, že chlapci trpí rozchodem nebo rozvodem rodičů více než děvčata. Matky si myslí, že po rozvodu, kdy dítě vidí otce jen příležitostně, je pro ně těžší vychovávat syna než dceru. Cowan se spolupracovníky z toho vyvodili, že rodiče synů se pravděpodobně od samého počátku více snaží, aby manželské nebo jiné rodinné problémy nezkalily nebo nezničily vztah mezi otcem a synem. Cowan a kol. se domnívají, že otcové dcer při nastalých manželských problémech vyvíjejí poměrně méně úsilí, aby i nadále pozitivně utvářeli svůj vztah k dcerám. Autoři citují výsledky vlastního zkoumání, kterépotvrzují, že otcové přenášejí svou nespokojenost s partnerkou přímo na malé dcerky, které pak přehlížejí, zanedbávají nebo s nimi špatně zacházejí .

Závěrem je třeba říci, že se empirické vědy dosud příliš do hloubky nezabývaly účinky očekávání a postojů rodičů ve věci pohlaví dítěte, které se manifestují ještě dříve, než se dítě narodí.

Podle knihy Ženy - muži, kterou vydal Portál a kterou koupíte zde.