Re: Holka nebo kluk

Na přání si, není nic zlého. Také jsem toužila po děvčátku. Nesmírně. Stále jsem byla přesvědčena, že kluka nechci!!! podotýkám, že jako prvorodička jsem nebyla zrovna mladá-naivní. Nevím proč, nedokáži to vysvětlit. zkrátka chtěla jsem dívenku a s jiným jsem nepočítala. Otěhotněla jsem hned a stále mlela jen o dívce. O dítě jsem přišla. Jako katolíka mne hned napadlo cosi o rouhání a pomstě a odplatě. Ale světe div se, když jsem otěhotněla opět, zase jsem mlela jen o dívce.Pamatuji si svou šílenou větu"nevadí, že to bude kluk, fiknem mu kulky" a také si pamatuji, ač každý předpovídal dívenku a dr byl skoupý, že nic není vidět(u holčiček je to prý složitější) a až mi nakonec potvrdil i Dr na UTZ ve 33tt holčičku jako lusk,že dokonce jsem tady na jedné debatě povídala, to bude určitě kluk,že on se spletl, tam byly kulky. Stejně zklamaná-ano zklamaná-jsem běžela domů a totéž povídám mamince. Ona mne ujistila, že to co jsem viděla, bylo "kávové zrno" Tehdy jsem se naprosto spokojeně uvelebila a začala jí říkat jménem. Po narození dcerky, která dnes vydá za 100kluků, jsem byla nadšená. Jistě, chlapce bych přijala, není pochyb, ale nepopírám, že bych byla asi zklamaná. A druhé? Zatím žádné, ale pokud se rozhodnem to zkusit, pak si opět přeji děvčátko. Ale tentokrát počkám do konce a když to bude chlapec, nevadí, děvčátko mám už doma.
Manžel si přál celou dobu také děvčátko a o druhém nepochybuje, že to bude opět dcera:-)