Re: Může mimi cítit, že má "špatné" pohlaví?

uz mi to neda a pridavam take svuj nazor.ja patrim taky mezi ty,co touzi po holcicce,prvni se nam narodil kluk a z ult jsme to vedeli hned jak to bylo mozne,trochu mi to mozna bylo lito,ale vubec jsem si nepripustila,ze bych se nedokazala stejne dobre postarat jak o kluka tak o holku.je pravda,ze se o klukach rika,ze se s rodici prestanou driv mazlit,ze ty holky budou takove kamosky s maminkou,ale to nemusi byt vzdycky pravda.ja,ac mam oba rodice stejne rada a i presto ze otec na me byl prisnejsi a matka to s nami umela,tak prece jenom jsem mela a mam lepsi vztah s tatou.ted cekame druhe dite,a i presto,ze si preji holcicku,tak jsme si to nenechali rict,ac jsme tu moznost meli a nechame se prekvapit na porodnim sale,co to vubec bude.lidi okolo me me podeziraji,ze kdyz to bude kluk,tak ze budu zbytecne zklamana a ze jsem si to mela nechat rict.ale ja chtela miminko a ac bych si prala holcicku,tak budu rada za to,kdyz nas synator bude mit bratricka.a zklamamana na porodnim sale?vzdyt nejdulezitejsi je,ze ma ctyri koncetiny a krici z plnych plic.
a s planovanim jednoho ditete na cely zivot?manzel ze zacatku o tom vubec nepremyslel,ze by vubec do toho sel.no a nehoda se stala a byli jsme tehotni,tak ze zustal u nazoru,ze jedno dite bohate staci...no dopadlo to tak,ze nepopre,ze by sel i do tretiho ditete nebo do adopce.