HOLČIČKA

Strašně často se zamýšlím nad tím, jak v 21. století, kdy pro lidstvo není problém lítat do vesmíru, je stále téměř nedostupná metoda ovlivnění pohlaví. Chápu, že by to v dost velké části světa nebylo absolutně myslitelné, ale proč né ve vyspělých zemích? Článek je pitomost, vidíte z příspěvků, že dnes si lidé v naší republice přejí pohlaví tak půl napůl. A proč neumožnit lidem, kteří mají doma několik dětí stejného pohlaví, aby se dočkali vytouženého syna/dcery? Určitě by i tu nepříjemnou proceduru IVF někteří z nich podstoupili, jen aby se jim splnil jejich sen. Myslím, že by se i zvýšila porodnost. Často slýchám "máme dva kluky a další neplánujeme, to bychom měli jen v případě, že by to byla holčička". Já osobně jsem teď v očekávání UTZ a vůbec nevím jestli si mám dát pohlaví říct nebo ne. Mám totiž ten problém, že chci zoufale holčičku. Dítě budeme mít pravděpodobně jenom jedno vzhledem k věku a nedovedu si vůbec představit, že bych měla kluka. Jsem hodně ovlivněna skutečností, že manžel má z prvního manželství syna, který se hodně nepovedl, já na něho mám silnou averzi, manžel ho má sice rád, ale prožívá silné zklamání. Takže on by taky strašně rád holčičku. Pořád se trápím tím, že je to rouhání, že si mám říkat "hlavně aby to bylo zdravé", což si samozřejmě říkám. Ale mám strach, že když to bude kluk, tak se k němu nebudu chovat stejně a s takovým nadšením jako by tomu bylo u holčičky, protože mě prostě kluci vůbec nic neříkají. Když hlídám kamarádkám, tak si s holčičkami vyhraju a povídám, kdežto když hlídám kluka, tak ho šoupnu k TV, protože mě to jejich "vyjachtané" chování nebaví. Já vím, zní to hrozně a doufám, že se maminky chlapečků neurazí.