Holku nebo kluka

Já můžu mluvit za sebe a za manžela...přestože on dvakrát chtěl chlapečka, máme dvě holky. A já jsem víc než spokojená ;o) Je to přesně tak: holky budou potřebovat (jestli se to tak dá říct) mámu déle než kluk. Myslím si, že většina holek např. při narození jejich dítěte radši svěří hlídání (pokud ta možnost je) svojí matce než tchyni. Beru to podle sebe: v čem jsem byla vychovaná já, jaká pravidla já uznávám a chci svým dětem předat taková z větší části uznává i moje matka. A bude jim učit i svoje vnouče. Naopak: já mám možnost hlídání převážně od své tchyně, ona není ochotna ani schopna respektovat a plné míře dodržovat ta pravidla, o která jsem jí řekla. Moje máma ano.
Kdybych měla syna, nejspíš bych z něj taky po narození měla radost, natož když vím, jak moc by si ho manžel přál. Já si s holkama vyhraju s panenkami, mají rády pohádky o princeznách, rády si na ně hrají, strojí se do šatiček...snáz se do jejich hry zapojím, rozumím té hře. Neumím si představit, jak bych se vžila do hry chlapečka - možná ještě tak autíčka, ale kdyby si hrál na vojáky (což asi žádného kluka nemine), tak nějaké střílení apod. Nebo jen jako že pomáhá na stavbě s bagrem, náklaďákem. V tom by se vyžíval zas manžel. A když si syn přivede domů dívku/manželku - ona má jiný pohled na svět, leckdy si o tchyni myslí své a zase - jak už tady v předchozích příspěvcích bylo řečeno - má prostě blíž ke své matce.
Uzavřu to: přestože vím, že manžel touží po synovi, já bych byla ráda - pokud někdy budeme mít třetí dítě - kdyby to byla zase holčička :o))))