Přidat názor k článku Pohlaví působí již před narozením

Tak se mi zdá (nevím, možná jsem zaujatá, protože sama mám dva kluky), že se nám tahle diskuze trochu "zvrhává" v obranu holčiček.
Hlášky typu...chtěla jsem strašně holčičku, neuměla bych si hrát s klukem, kluci odejdou z domu, nevrací se ke své rodině, máma nakonec zůstane sama...
Myslím, že je úplně normální, že holky zkrátka chtějí holky a kluci zase kluky. Taky bych brala páreček. Ale to je asi tak všechno.
Mám dva syny, pokud někdy bude ještě nějaké další dítě, tak pouze v případě, že budu 100% přesvědčená, že je nám s manželem jedno, zda bude třetí syn nebo první dcera. Rozhodně ne proto, že za každou cenu chci dceru, tak to risknem a pak se uvidí.
Manžel má tři bratry. Podotýkám, že v jejich případě rozhodně nešlo o hon na holčičku, ale o selhání antikoncepce (nebo spíš absenci). V životě jsem neslyšela manželovu maminku mluvit v tom smyslu, jak si strašně přála holčičku a jak byla z kluků zklamaná. Manžel rozhodně není žádný mamánek, ale svou mámu má opravdu rád, mě návštěvy u nich nedělají nejmenší problém, tchyni mám ráda a nemůžu o ní říct křivé slovo.
A co tím chci vlastně říct? Stejně tak jako vyletí z hnízda kluci, vyletí i holky. Stejně tak, jako si syn může vzít mně ne zrovna vyhovující děvče, stejný problém bych mohla řešit i s nastávajícím manželem dcery.
TOHLE VŠECHNO TOTIŽ NENÍ OTÁZKOU POHLAVÍ, ALE POVAHY A TOHO, JAKÝM ZPŮSOBEM JE DÍTĚ VYHOVÁVÁNO A JAKÝ VZOR MÁ V NÁS, RODIČÍCH.