Přidat názor k článku Pohlaví působí již před narozením

Vždycky jsem chtěla prvního kluka. Mám staršího bráchu, malého synovce, no jsem prostě nějak víc naučená na ty kluky. I manžel na začátku mého těhotenství říkal, že by chtěl kluka, protože pořád něco kutí a chtěl pomocníka. Každý mi taky říká, jak mi to sluší, a ten tvar bříška, no to je jasný kluk... No a najednou po ultrazvuku víme, že to bude holčička... Stalo se vám některé, že jste najednou nevěděla, co vlastně cítíte? Manžel hned říkal, že je to bezva, že bude mít doma dvě krásné holky, ale o to větší depresi jsem z toho měla, protože jsem mu chtěla dát syna, kterého chtěl... Pak jsem zase měla depresi z toho, že to miminko nějak ucítí, že jako holčičku ho chci míň než jako kluka, i když je to absurdní, protože pohlaví vážně není důležité (a u prvního prcka už vůbec ne), hlavně aby miminko bylo v pořádku. Teď už jsem v pohodě, za pár týdnů už bude mimi s námi, ale stejně mě někdy napadá, že mi je líto, jak jsem se zachovala a doufám, že se moje prvotní rozčarování na prckovi nějak neprojeví...