Milé dámy, jak jsem již psala mám čtyřletého (ne zcela bezproblémového - hyperaktivního chlapečka). Moc jej miluji. Je hyperaktivní a ještě k tomu (dle odborníků) silná osobnost, která má velkou potřebu se prosazovat. Laicky řečeno nikdo s ním nehne. Ale věřte mi, je to moje všechno a za žádnou hodnou holčičku bych jej nevyměnila. Jak jsem již psala i má babička, která je již velmi stará a hodně jiná generace (která vždy zastávala názor, že kluci jsou nevychovaní fracci) ho bezmezně miluje. Dnes se mi zdál krásný sen. Ve snu jsem rodila a narodil se mi nádherný blonďáček a byl to zase kluk a já byla moc šťastná. Maminky holčiček, které se někdy na nás matky kluků dívají přes prsty, co to máme za divočáky, kteří náhodou ubližují jejich princeznám, věřte, kluci jsou také naší zlatíčka, které milujeme stejně (a možná i více) jako vy milujte vaše princezny. Já bych chtěla zase kluka. Dle mého názoru jsou kluci v dětství více roztomilí (nemyslím to ve zlém). Když porovnám holčičku stejně starou s mým klukem, je to úplně o něčem jiném. Holka je již taková malá slečna a kluk je takové miminko, kterému opravdu nezáleží co má na sobě, ale které zvířátko či autíčko je hezčí. Takže klukům zdar!!!
Předchozí