Přidat názor k článku Pohlaví působí již před narozením

u mě to je zase naopak. moc jsem chtěla holčičku, ale na utz jsme se předevčírem dozvěděli, že to bude kluk. a taky neumím své pocity popsat. nevím co cítit. manželovi to bylo a je OPRAVDU jedno, ale já moc chtěla holčičku. a u mě spíš platí, že to u prvního dítěte právě není jedno. zvlášť když možná budeme mít jen to jedno. druhé prostě neplánujeme. možná zatím, možná změníme názor a já se své vytoužené holčičky dočkám. ale je to jenom možná. i proto jsem ráda za utz. mám čas se s daným stavem smířit. myslím, že dozvědět se až na porodním sále, že to bude kluk by pro mě bylo horší. já chci holčičku z důvodů, které tady již v odpovědích zazněly. mám dvě sestry, 6 sestřenic, bratrance jednoho o 10let mladšího. čili vždycky jsem si hrála a vyrůstala jen s holkama, bratrance jsme měly spíš jako panenku na hraní než jako parťáka. mám prostě pocit, že nebudu vědět jak na kluka. jak si s ním hrát, jak ho vychovávat, co mě čeká. prostě nevím. s holkou bych si věděla rady, ale kluk? jsem si jistá, že mě takové myšlenky za chvilku přejdou, že budu ráda ať je to co je to, hlavně když to bude zdravé mimi. ale zatím se s tím "vyrovnávám". docela mi pomáhá představa, že kluk by mohl být po tátovi a ne po mě. manžel je kliďas a flegmatik, kdežto já tzv.italský typ, co kvůli všemu hned vyletí...takže si říkám, že kluk bude po tátovi a bude to lepší :-)