Katy, jak já ti rozumím.... Taky jsem chtěla klučíka, ani dneska nevím proč, ale už jsem měla i jméno a od začátku jsem si říkala, že je to kluk. A pak hned na prvním UZV, kdy už to bylo vidět, tak mi řekli, že to bude holka a já tenkrát brečela!!! Doktorka si myslela, že radostí a já fakt brečela zklamáním, tak moc jsem se k tomu upla. Pak jsem se začala smiřovat s holčičkou a zjistila jsem, jak moc jsem se mýlila, dnes už opravdu nevím, proč jsem tenkrát chtěla kluka. Mám nádhernou holčičku, i když je to pěkný drak, ale tááák moc mě baví ji oblíkat jak cukrátko, móóóc mě baví její povaha a prostě jsem nadšená, že mám zrovna jí. Některé moje kamarádky mají stejně staré klučíky a já si opakuji, jakou mám výhodu, že mám slaďoučkou holčičku.
Nevím, proč to tenkrát tak bylo, říkám si, že prostě hormony udělaly své a rozhodně jsem nezažila pocit, že bych byla zklamaná, že mám holčičku.
A třeba se někdy toho klučína ještě dočkám, kdo ví....
Předchozí