Přidat názor k článku Krátká úvaha o "hnědých" dětech

Mila Budilko, vrele diky jeste jednou za mile slova. Obcas je opravdu potrebuji: presto, ze vykladam tady vetsinou jen takove banality, co si mysli i naprosta vetsina mych ceskych kamaradu a znamych, a alespon par tuctu pravidelnych navstevniku Rodiny, za nejaky cas tato cast diskutujich jaksi ztichne (ja to chapu, nekazdy ma ten komfort moct posunout svoji denni porci praci na nocni hodiny a vykecavat se az prijde nejaka dobra inspirace k praci), a ja si zacinam citit jako fakt ten vetrelec z vesmiru, ktery tady prisel poucovat:-)).
Co se tyka bohatych zbytku Romske komunity - takove osobne znamy nemam, jen jsem si vsimla ze jsou a maji obrovskou autoritu mezi svymi. Hulvatstvi asi vase sestra zazije dost i od jinych lidi, ale co s kulturne podminenou neuctou k nekomu, kdo nema ocekavany vnesni projev? Ja nevim, jedna moznost je, ze vase sestra z teto zkusenosti pouci. Mne treba trochu vadi v Rakousko-uherskym kulturnim arealu (fakt to jeste ma svoje pozustatky a mezi Ceskem a Rakouskem v tom neni vubec zadny rozdil:-)) uvadet svoje tituly mimo universitni ci vedeckou pudu. Ale naucila jsem si, ze spousta veci s nemi se zarizuje snadneji a vymyslim si zpusoby, jak davat najevo kde a jak pracuji tim pro mne nejmene trapnym zpusobem. Moje pocity trapnosti take jsou kulturne podminene, to si uvedomuji. Kdyz uz na bohateho Roma (a jakehokoliv jineho prislusnika orientalni kultury), tak s maximalni paradou a znamenmi autority:-)). Druha moznost je dlouhy, vytrvaly, maximalne slusny, sebevedomy a civilny projev, ale ten zabira hodne vice casu, ktery clovek v casove tisni vlastne nema...