Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Moc jsi mi připomněla období po narození prvního synka. Pro veškeré příbuzenstvo jsem byla šťastná maminka,ale já byla ve skutečnosti zoufalá.Přesně jak to popisuješ,rozklepanost,totální vyčerpání,v 5 odpoledne mi v parku padala hlava u kočárku. Děsila jsem se večera,co zas bude v noci.Zkusili jsme také přikrmovat - "určitě řve z hladu", atd..Trochu spal v kočárku venku,doma v postýlce ani náhodou.Pomohlo mi,když jsem rezignovala na pokusy o spaní v postýlce a vzala si ho k sobě,budil se dál,ale vždycky jsem mu v takovém polovědomí dala napít z prsu a hned jsem zase usnula.Jakmile jsem k němu vstávala,nestihla jsem usnout tak rychle,aby se zase hned nevzbudil(jak popisuješ).Byla jsem přesvědčená,že už žádné dítě mít nebudu.Čas je ale milosrdný a po 3 letech jsme si pořídili dalšího kluka. A představ si,to dítě SPALO.Já jsem teprve s ním zjistila,jaká pohoda a krása může být na MD s miminem.Mimochodem starší klučina začal spát v kuse celou noc až po třech letech. Měli jsme doma novorozené mimčo a to se budilo prakticky méně často,než náš tříleťák.
Proč tomu tak bylo,ví bůh.Ale moc na tebe myslím,protože dost přesně vím,co prožíváš.A prosím tě: dej mimčo tchýni nebo někomu do kočárku a pošli je ven.
A´t přijdou za 2 hodiny.ty si lehni a spi.Nebo si uvař kafe a koukni se na nějakou blbost v televizi.Hlavně neuklízej a pod.Malý to 2 hodiny nějak vydrží,i kdyby měl celou dobu brečet.