Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Pavlíno, hluboce s tebou cítím. Dokážu si představit, co prožíváš ... je to fakt peklíčko.
Já měla těhotenství bezproblémové, pohodové, porod sice dlouhý, ale zato v pohodě, všichni na mě byli hodní, dítko se narodilo zdravé a v pořádku ....
No a pak to začalo. Pokud se mi dítě nekojilo nebo nespalo u prsu, tak řvalo, ječelo, kničelo, vztekalo se ... já jsem občas brečela s ním.
Na rozdíl od tebe jsem ale ještě k těhotenským kilům něco přibrala, protože jsem se neměla čas normálně najíst a místo toho jsem se futrovala sušenkami a čokoládou.
Takže já trávila dny pouze kojením, divokým lítáním s kočárkem (dítě spalo pouze 20 minut, a to výhradně za rychlé jízdy), taháním dítka na rukou ...
Můžu tě uklidnit. Dnes je dceři 16 měsíců a je to zlatíčko. Pravda, pořád je ještě netrpělivá, když jí něco nejde, tak se hned vzteká. Pořád je to závislák, který se lepí na mámu. Ale jinak je to fakt úplně normální dítě ... sice zdravě paličaté, ale toho řevu už je u nás minimum :-)
Zlomilo se to v době, kdy se začínala sama pohybovat. Když zjistila, že se umí k tomu, co chce, dostat sama, hrozně jí to zvedlo sebevědomí a od té doby se všechno začalo měnit k lepšímu.
Hlavně se z ničeho neobviňuj, není to tvoje chyba, že je tvůj Brečounek takový, jaký je. Jedna dětská sestřička mě utěšovala (když jsem se v ordinaci rozbrečela, že už fakt nemůžu), že některé děti prostě jsou takové ... a všechny z toho vyrostou.
Vím, že teď ti připadá, že už to nikdy lepší nebude ... ale bude. Za rok touhle dobou už se tomu budeš třeba jen smát, stejně jako já už se dokážu zasmát při vzpomínce na naše uřvané začátky.
Drž se!!!