Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Ahoj, vidím, že v tom nejsem sama :). Mám tříletou holčičku - brečounka a půlročního chlapečka křiklounka. U obou dětí pomohl baby vak a tak od pěti měsíců šátek (všichni sousedi se mi smějí, jak se nadřu, ale ať...) venku i doma. U holčičky v noci fungovalo, že jsem si ji brala k sobě do postele (k ránu se mi tam stěhuje dodnes). U chlapečka bohužel ne, neb se neumí nakojit vleže, má pak v bříšku bublinky a je to ještě horší, takže k němu v noci tak každou 1.5h vstávám, ale stačí chvilinka pomazlení či přisátí a usne. Ale co pomáhá nejvíc - unavit je: plavání, cvičení, mateřské centrum s programem pro děti, návštevy jiných rodin s dětmi. Hlavně se rozluč s představami babiček o načančaném miminku ležícím v kočárku a podobnými pitomostmi. A pokud se tatínek dovede rozloučit aspoň na rok s teplou večeří, uklizeným bytečkem a načančanou manželkou, tak máte vyhráno a bude líp. Takhle uplakané prý bývají děti s nadprůměrným IQ :). A při všech unavovacích aktivitách, kdy maminka je s dítětem, ale program vymýšlí někdo jiný, se děti naučí hodně nového a maminka trochu zrelaxuje. Stojí to za to, naše holčička je sice citlivá, ale umí spoustu věcí, a věří si v krizových situacích. Přeju hodně sil.