Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

U nás v rodině byl takto postižený bratr. Mamka vzpomíná, jak pořád v noci křičel a brečel, přes den taky, po půl roce začal přes den usínat, ale v noci řádil pořád. Prostě měl přehozené biorytmy. Mamka to nakonec vzdala, vyčerpáním usínala a klidně spala celou noc, zatím co brácha rejdil po bytě (z toho důvodu patřičně vybaveném pojistkami) Noční pohyb ho unavil a ráno spal. Spravil se až po třetím roce. No a můj kluk ten byl pro změnu andílek do asi půl roku, ale potom začaly šílené problémy, že nechtěl v noci spát, usnul jen u prsu při kojení, jakmile jsem ho však odsunula začal zase křičet. Nakonec jsme spali (?) během kojení. Nevyspání jsem řešila tak, že jakmile přišel manžel domů, dostal nakojené, oblečené dítě, kočár a musel jít ven, aspoň na 2 hod. a já zatím spala. Večer jsem pak jen kojila a o řvoucího prcka se staral tatínek - ne že by chtěl, prostě musel! Dokopala jsem ho k tomu. V té době jsem si uklidila a připravila věci na druhý den. No a po měsíci začal malý usínat i bez maminky a postupně si to srovnal i v noci.