Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Čekáme třetí mimčo a obě starší holky jsou spavci. Tak mám trochu strach, aby to třetí nebyl takový noční andílek :) To ale není to, proč sem píšu.
Obě holčiny jako malé nesnášely uspávání. Jediná možnost byla pomazlit je, dát do postýlky, pustit klidnou hudbu a opustit místnost. Jakmile to bylo jinak, byl problém. Zjistili jsme to u obou asi kolem druhého nebo třetího měsíce, do té doby jsem coby "pečlivá" maminka u miminka vždycky čekala, až usne. Chyba. Trvalo to hodinu, dvě, dítko bylo neklidné. Jakmile jsem je ale pomazlila, uložila s oblíbeným mazlíkem do postýlky, pustila hudbu a zavřela dveře, do dvaceti minut spaly jak špalek.
Přitom každá má spánek jiný. Ta starší (4,5) se v noci přemisťuje do ložnice a nebo chodí na záchod a neví o tom. Mele se v posteli, kolikrát spadne, dokonce když mě kope a promluvím na ní, ať toho nechá, tak to vnímá. Ta mladší (22m) spí ve své postýlce, ať se děje, co se děje. Ale skoro do roka se vždycky chvilku po půlnoci vzbudila a klidně by si povídala a hrála. Nakonec jsme zjistili, že ji vyrušilo, když jsme přišli do ložnice a ona nás "cítila". Tak jsme ji přestěhovali k Zuzce do pokojíčku a od té doby je úplný klid.
Ale s tím uspáváním to platí do dneška. Jakmile jim jdu do pokojíčku třeba přečíst pohádku, tak se tím tak rozdovádějí, že pak dvě hodiny to tam je jak v ZOO. V létě jsme si na dovolenou vzali kytaru, že budem uspávat zpěvem, do jedenácti v noci jsme hráli, pak byl hodinu a půl řev, že chce ještě (ta menší), a pak neklidný spánek.
Zkusila bych, být Tebou, nejprve důkladné vyšetření, zda je mrňous v pořádku, nenechat se odbýt, že děti řvou, potom třeba ten šátek, potom jiné usínání, a když ani jedno nezabere, tak to určitě nějaký čas potrvá a třeba se to zlepší samo. Držím palce. A na úklid se vykašli, ten počká. Nebo uklízej, když malý řve, ale rozhodně ne v tu jedinou vzácnou chvilku, kdy usne.