Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Ahoj, při tvém příspěvku si velice živě vzpomínám, jak to bylo po narození našeho syna. V porodnici, kde jsem strávila 4 dny, pátý nás pustili, jsem se vyspala všeho všudy 13 hodin. Malý brečel, brečel, brečel, postýlka pro nás neexistovala, sestry mi sami doporučily si ho vzít k sobě do postele. Hrůza. Naše cestování po nemocniční chodbě ve dvě hodiny ráno bylo naprosto normální, pokud jsem nechtěla budit sousedku na pokoji a jejího spavého syna. Myslela jsem si, že je reakcí na mléko, které jsem pila a částečně také ano, ale po příchodu domů jsem prostě vzala nutrilon a dala napít, mé mléko mu prostě nestačilo, tak jsem si myslela, máme vyhráno. Omyl. Malý brečel dále, chtěl se jen nosit, v postýlce ani v koši nespal, jen na ruce, maximálně venku v kočárku, a to jen někdy. Nestíhala jsem se najíst, vyčistit si zuby, uvařit,uklidit, nic. Prvních šest měsíců vařil manžel, na úklid (větší - okna atd.), jsem rezignovala. Putoval k nám do postele, kde je doteď. Vstávání po dvou hodinách bylo u nás do jednoho roku. Mnoho maminek se na mě bude zlobit, ale já jsem si začala užívat miminka asi až ve třech měsících, do té doby ne. Pravidelně jsme malého nosily do půl jedné v noci na ruce, jinak plakal, do dvou měsíců spal zásadně u nás na bříšku.Od šestého měsíce se to potom zlepšilo, od sedmého to bylo ještě lepší. I když se to nemá, začaly jsme prostě malého dávat po chviličkách do chodítka a bylo vyhráno. Můžu však říci, že život se mi vrátil do stejných kolejí až nyní skoro ve dvou letech, kdy je samostatný. Se spaním je to již také dobré, až nyní, kdy mu rostou pětky stoličky. Vůbec nemám chuť zatím něco měnit, pokojíček má, ale nechci ho tam zatím stěhovat, chci si alespoň trochu užít pomyslného klidu. Za malého jsem strašně šťastná, čekali jsme na něj dlouho, ale zatím nemám odvahu jít třeba do druhého dítěte z důvodu strachu, že se vše bude opakovat. Nemám radu, motoricky, fyzicky byl náš malý také v pořádku, nyní už kecá, až nám jde hlava kolem, ale vzpomínky zůstávají. Snad jen ti přeji vydržet, vydržet a hlavně ať se to už brzy spraví. Říkám si také, zaplaťpánbů za to, protože je zdravý, a to vše pomine.