Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

u nás bylo ještě komplikované atopickým ekzémem. Bydleli jsme v garsonce, spali v jedné místnosti, manžel vždy přes víkend na posteli u postýlky, abych nemusela vstávat, ale ..... já jsem vstávala asi už ve spánku, probudila jsem se až u postýlky, to manžel neohl pochopit, proč vstávám.. :-). Rada naší dětské lékařky mě vyděsila: rohypnol (!), zděsila jsem se: a její reakce byla - ne pro dítě, ale pro vás! Na tuhle radu jsem nedala a dost jsem byla naštvaná, ale po letech jsem ji ocenila a litovala, že jsem se třeba i takovýmto brutálním způsobem nedonutila ke spánku - to když se ozvaly choroby, které měly společný důvod - sníženou imunitu. Další dítě jsem dolooouho nechtěl, dneska ho máme a je to moje spací sluníčko, starší dcerenka má dodnes menší potřebu spánku než já. Myslím si, že hodně je to o našem přísupu k dítěti (nevědomém postoji), pokud bych tenkrát volila nějaké "brutální" řešení (jako rohypnol apod., dovolená nebo placená hlídačka, která by jezdila venku s kočárkem a řvoucím dítětem, zatímco já bych hodinku spala), získaly bycho obě- uklidnily bychom se obě. Ale jinak vypadá situace z nadhledu a časového odstupu a jinak, pokud v ní vězíte teď a tady. Přeju hooodně síly, jednou to bude "lepší", nenechte si sama sebou (nevyspalou a vynervovanou) ovlivnit svůj postoj k dítěti(myslím, aby nebyl negativní, to by potom z toho ani "vyrůst" nemuselo..........).