A nejsem sama, ač před těmi 10-ti lety, kdy jsem toto prožívala já, jsem si sama připadala. A to dost hodně sama. Manžela mám, ale měl tenkrát co dělat sám se svou psychikou, natož aby mi byl nápomocen. Velice rád chodil tehdy do práce a nijak se tím netajil. Přesto to PŘEŠLO a vše je zase O.K. !
Je třeba si uvědomit, že ač je to jakkoliv hrozné a vysilující, prostě to jednou přejde. Tenkrát jsem se taky utěšovala tím, že do deseti let přece plakat vkuse nebude...a samozřejmě nepláče. :o)
Plačtivé děti, pokud zdánlivě nemají důvod plakat, mnohdy samy důvod neznají. Jsou z nějakého důvodu nešťastné, podrážděné, vzrušivé, neklidné...
Nejsou tu spokojené. Třeba jim jen dlouho trvá, než si zvyknou na ten drsný svět, tolik odlišný od tepla a pohodlí v bříšku...kdo ví.
Předchozí