Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

... protože jsem na tom byla podobně, nakonec jsem svého KVÍKOŠE svěřovala kde komu - kámošky, babičky, hlídací tety... byla to jedna hrůza, ale dneska je už ten můj uřvanec téměř ok, chodí do školky a ta ho tak vyčerpává, že (většinou) prospí celou noc, jsou mu 4 roky... ale fakt to trvalo dlouho, než jsme se z toho dostali. Ovšem jeho pláč NEBYL bez příčiny, měl několik nemocí, z některých vyrostl a některé jsme dokázali "zrušit". Až teď zpětně vidím, co jsme měli dělat, ale hlavně že už jsme OK, vždyť jinak tenkrát.. Jsem ráda, že máš oporu ve svém mužském, ten můj byl opora jenom proto, že musel, a náš vztah prošel těžkou zkouškou a už nikdy to nebude jako dřív. Držím palce, ať z toho mrňousek vyroste. A co na to říká doktorka? Ta moje mi celé první dva měsíce tvrdila, že to je OK, že má prcek jenom náturu po mě a nakonec z toho bylo cvičení Vojty, úprava stravy, velké problémy...