Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Nesázela bych na hyperaktivitu, máme doma úplně totéž, ale syn už má přes dva roky.
Nejprve bych vám chtěla říct, že opravdu chápu, jak mooooc na dně fyzických, ale i psychických sil jste...je to docela zklamání, když si rodiče uvědomí, že se mohou přetrhnout, ale dítě se zdá stále nespokojené.
Nám taky říkali, až mu bude 6 týdnů, až mu bude 3 měsíce adt., ale doopravdy se to zlepšilo, když malý začal stát a následně chodit(8 měsíců a 10 měsíců)...ovšem neustálý pláč přešel ve skuhrání a kňourání, na které jsme si již zvykli; z neustálého křiku a rudnutí přešel malý na nespokojené kvokání jako slepička a nyní se jeho neustálému kňourání už smějeme.
Pokud jsme mimo domov, je malý k sežrání hodný, dospělí z něj tajou, jak říká děkuji, prosím(a to ho k tomu nijak doma nevedeme, jenom mu vždy poděkuji, když mi něco podá a řeknu mu prosím, když mu dávám něco já), hezky sedí, není roztěkaný, ale doma je to úplně naopak, řekla bych, že je to jeho způsob komunikace s rodiči, tím kňourání na sebe samozřejmě poutá pozornost, které se mu dostává a tak bych řekla, že je naprosto spokojený a vyrovnaný :-))).
Naše první pedistrička mi v poradně ve třech týdnech řekla, že tyhle děti, jsou velice inteligentní, že ona měla oba syny úplně stejné, já si v tu chvíli řekla, že je mi to k ničemu, ať mu to IQ někdo klidně odsaje, hlavně, když si trošičku odpočinu, ale teď jsme na syna vážně hrdá a věřím, že vy jednou budete taky a to i sami na sebe :-))).