Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Ahoj, muj syn nebyl sice uplakane miminko- prvnich sest tydnu...- ale pak nam zacalo peklicko. Ne jen ze byl nekocarkovy, neflaskovy, nedudlilkovy, ale bohuzel do dvou let take neprikrmovy, samo neusinaci a ke vsemu jeste tvrdohlavy, ambiciozni, soutezivy a nasledne frustrovany.
O nejakem sverovani na hlidani nekomu jinemu nemohla byt rec, ani manzel s nim sam byt nemohl, pac by absolutne nezvladal. Ale muzu ti rict, ze se to eventualne zlepsilo, kolem 2,5 let uz byl vcelku v pohode. Zacal vcelku normalne jist ( postupne), ja prestala mit "tres v zaludku" a ted uz je vcelku normalni. Sice miva sklony k placi, ale nic s cim by se clovek nevyrovnal. Vydrz, nic jineho ti stejne nezbyva. Ja kdyz by byla znovu v teto situaci, asi bych to prestala resit a doufat, ze se to brzo zmeni. Poridila bych si klokanku ci jinou kapsu pro dite a snazila bych se mu co nejvic vyhovet. U nas prave treba to noseni, drzeni pomahalo. Vlastne ho vcelku bezne nosim do dnes (3,5 roku..). Nejspis bych vsechny ostatni povinnosti presunula na tatinka ( coz jsem neudelala doufajic, ze je to jen pomijiva situace.. che, che) a venovala bych se pouze diteti. Jen tak si muzes zachranit zbytek zdraveho rozumu. Treba ja mam pocit, ze me tenhle zazitek v podstate "okradl" o miminko a do dalsiho se mi diky tomu nechce z jasnych obav...