Naše malá byla úplně stejný uřvánek a taky jsem měla pocit, že už nemám sílu. Kolikrát za noc jsem usnula vedle neustále řvoucího dítěte v postýlce nebo v houpající se autosedačce v naprosto neuvěřitelných polohách. Většinu nocí a dne tak do půl roku jsem proběhala s dítětem ve vaku nebo v náruči po bytě, městě a přilehlém okolí s jedinou myšlenkou - chtěla jsem dítě a mám ho, a přesvědčím ho, že se mu na světě něco bude líbit, aspoň máma. Přešlo to! Dneska mám úžasné dítě, které je trochu víc ukňourané, ale hodně vnímavé, chytré a svéhlavé. Spí celou noc tak od 10 měsíců (konec kojení) a přes den i dvě hodiny. Ze své zkušenosti můžu říct, že daleko horší než fyzické vyčerpání, byl pocit, že něco určitě dělám špatně. Osvědčil se mi postup, že jsem vyzkoušela, jestli malá nemá hlad, jestli jí něco nevadí, chce nebo nechce společnost a zábavu a pak už jsem se soustředila jen na to, aby mě ten řev nerozhodil. Po určité době řevu jsem postup opakovala. Pokud je dítě zdravé, musí se naučit přizpůsobit se drobnému nepohodlí a žít se svými pocity.
Předchozí