Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Jen abych Te trosku utesila... Jako mala jsem rvala od rana do vecera, vsichni mamu litovali, ale nebylo to nic platne. Pomoct ji nemohli, protoze se me nikdo jiny nez mama nemohl ani dotknout. Okamzite jsem spustila. A neprestala... Nikdo nevi, proc jsem tak strasne a porad brecela... Placem jsem si udelala brisni kylu. Tu mi ale odoperovali jeste pred nastupem do skoly a tudiz veskere vzpominky na muj plac mohli vsichni hodit za hlavu.
Dnes je ze me neuveritelnej klidas, flegmous a pracuju s detmi. Zajimave je, ze jejich krik mi vubec nevadi. Zatimco ostatni lide je okrikuji, jsou zli, unaveni a protivni, mne je fajn :-)
Ani jako dite jsem nebyla hyperaktivni. Naopak, klidna, rozumna, ticha holcicka, o ktere se nevedelo.
Takze neves hlavu, moje mama ma ty nejhorsi vzpominky na dobu, nez mi byl rok :-) pak uz to byla prochazka ruzovym sadem. Treba se ten Tvuj drobecek potrebuje jen trochu vykricet... Drzim pesti!