Přidat názor k článku Člověk má dělat to, nač má sílu

Jen se chci pripojit,ze opravdu bude lip! Ja osobne jsem byla taky dost frustrovana,ze moje prvni holka byla dost ubrecena,a proto dost hyckana,ale jednou me to proste prestalo bavit. Najedena,napita byla,prebalena taky,tak jsem proste pustila vsechny starosti z hlavy,a dala jsem ji casto hlidat tatkovi,ktery si s ni hral.Ja jsem si udelala kafe,a koukla na film, a najednou byl klid.Jednak zmena,ze hrani bylo s tatou,a ne se mnou a ja aspon prisla na chvili na jiny myslenky. Pak jsem to zacla vice opakovat,ja si delala svoji praci,tatka byl s malou,a mala najednou prestala knourat,a vyzadovat moji pozornost.Taky se mi osvedcilo,kdyz opravdu diteti nic neschazi... proste slovo NERESIT. Cim vice sjem se zabyvala problemem,tim jsem na tom byla hur,ze jsem spatna mama,nic nezvladam atd.. V te dobe,jsem to proste pustila z hlavy,udelala jsem maximum co jsem mohla a proste jsem se naucila to NERESIT ,a nejakym zahadnym zpusobem, mi proste prestalo vadit to breceni nasi male,knourani, nespani...Smirila jsem se s tim,ze pofnukava,a asi po 14 dnech,jakoby ten problem se vyresil sam.Ja osobne to prisuzuju jakoby citovemu kolotoci-dite x matka. Pokud budu v pohode ja,bude v pohode i moje dite!Apspon mi to tak prislo.Ja se tenkrat zklidnila,smirila jsem se s tim,ze mam doma brecouna,a najednou se vsechno otocilo.Dneska ma holka 4 roky,a zvladly jsme to uplne v pohode,ale vim,ze jakmile je zatezova situace-nemoc,strach...vim,ze ji nesmim moc litovat,musim si zachovat chladnesji hlavu a ona se z toho dostane mnohem rychleji,nez kdyz bych ji utesovala... Je na to velice citliva.A taky je znameni RAK,a to jsou prej citlivky,tak mozna i proto! Takze hlavu vzhuru! Hlavne si ver,a kdyz to nejde,tak se nad to povznes, nikdo nebreci cely zivot! My zensky musime byt silne!Preju pevne nervy,a neboj brzy bude lip! Ver tomu a ono to brzy prijde!